spolek pro přístupné a srozumitelné právo

Věčný boj za srozumitelnost práva aneb krátký pohled do historie

8. 5. 2014   rubrika: Srozumitelnost práva v prostoru a čase

Zeptáte-li se jakéhokoli podnikatele či živnostníka, co je největší překážkou pro jeho činnost, ať už na ulici nebo v televizním pořadu, dostanete téměř vždy tutéž odpověď: nepřehlednost, komplikovanost a přílišná složitost zákonů. Jedná se o klasické nářky a běžné „nadávání na poměry“, které není nutné brát vážně, nebo je české právo složitější a nesrozumitelnější než právo v jiných zemích? Krátký pohled do historie ukáže, že touha mít právo přístupnější, srozumitelnější a přehlednější pronásleduje lidstvo po celou jeho historii, aniž by se tohoto stále unikajícího cíle podařilo dosáhnout.

Antické zákony. Římský historik Tacitus uváděl, že první zákony lidstva byly jednoduché, aby je mohly používat i lidé s ještě necivilizovaným duchem – zákony krále Mína pro Kréťany, Lykurgovy zákony v řecké Spartě či Solónovy zákony pro Athéňany. Nejvýznamnějším zákonným textem klasické římské antiky jsou zákony XII. desek, které byly považovány za „nejvyšší vyjádření práva a spravedlnosti“. Zákony XII. desek byly přijaty v 5. století před Kristem na nátlak nižších vrstev obyvatel (plebs) jako obrana proti všemocným a svévolným soudcům z řad bohatších Římanů (patriciové). Přijetí zákonů XII. desek tak nebylo pouze důležitým demokratickým počinem, ale mělo velký význam z hlediska přístupu k právu, právní jistoty, přehlednosti, srozumitelnosti a orientaci v právu širších vrstev římské společnosti.

Eroze původních římských zákonů. Ale stejně jako u jiných zákonů přehlednost a srozumitelnost zákona XII. desek působením času čím dál více erodovala ve prospěch násilně přijímaných zákonů, které nejenže nebyly vytvářeny tak, aby jim rozuměli a akceptovali je všichni, ale nezřídka byly přijímány „proti“ určitým skupinám společnosti. Na jednoduchá a jasná pravidla zákona XII. desek se postupně nabalovala nová a nová pravidla a římské právo se po několika stoletích stalo stejně nepřehledné a nesrozumitelné jako před přijetím zákona XII. desek, což římští právníci glosovali slavnou větou „Plurimae leges coruptissima res publica“ aneb „čím více zákonů, tím horší stát.“ Nepřehlednosti práva poté učinil přítrž císař Justinián vydáním kolosálního díla sumarizující tehdy platné římské právo pod názvem Digesta, jehož hlavní předností mělo být „že každý člověk, chudý i bohatý, si může za malý obnos koupit zákony a získat tak za levno přístup ke zdroji veškeré moudrosti.“

Středověké sbírky zvyků a „potulní“ angličtí soudci. Obdobný vývoj jako v antice se opakoval i ve středověku. Například ve Francii nařídil v 15. století král Karel VII. sebrání a sepsání všech dostupných právních zvyků (nařízení z Montil-lès-Tours), neboť bylo obtížné zjistit, co je vlastně platným právem a soudní spory byly díky tomu nepřehledné a velmi drahé. Advokátům bylo nařízeno, aby zkrátili a zestručnili svá podání, soudům bylo přikázáno, aby jejich rozsudky byly jasné a přehledné. V Anglii se ve středověku o sjednocení a projasnění práva snažili tzv. „potulní“  soudci. Tito soudci od dob vlády Jindřicha I. na počátku 12. století cestovali čtyřikrát do roka do různých částí Anglie, aby soudili spory a šířili povědomí o právu. Jindřich II. na konci 12. století podřídil tyto „potulné“ soudce královskému soudu a položil základy ke sjednocení a zpřehlednění práva v celé Anglii.

Novodobé zákoníky a zákony. Po sebrání a zaznamenání středověkých zvyků se v novověku historie znovu opakovala. Napoleonské zákoníky, rakouský všeobecný zákoník, německý občanský zákoník opět zjednodušily a zpřehlednily právo, aby postupným přidáváním nových a nových pravidel vše do dnešního stavu komplexity, složitosti a singularity práva. V tomto vývoji lze v evropském kontextu nicméně vypozorovat dvě tendence: zatímco země francouzské právní kultury se snaží nově přijímané zákony a novelizace zapracovávat do velkých „oborových zákoníků“ a nezvyšovat tak, počet jednotlivých „samostojících“ zákonů, země německé právní kultury pro přijetí obecných zákoníků na toto úsilí rezignovaly a řídí se spíše zásadou, že každá samostatná věc (materie) má mít svůj vlastní zákon.

Jak jsme na tom dnes v Česku: co jsme zdědili a převzali? Od všeho kousek, výsledek zmatek. Původní rakouský občanský zákoník, který platil v Československu za první republiky, vycházel z francouzského přístupu, podle kterého by kvůli srozumitelnosti a přehlednosti měla být všechna pravidla týkající se určité oblasti zahrnuta v jednom „oborovém“ zákoníku. Tento přístup převládal i při tvorbě nových pravidel a zákonů po roce 1989. V průběhu devadesátých let však postupně převládl opačný Německem inspirovaný přístup, že každá věc má být ve „svém zákoně“ bez ohledu na to, jak přehledný či srozumitelný bude výsledek pro běžné uživatele práva. Nepřehlednost a nesrozumitelnost práva byla navíc umocněna neustálými novelizacemi existujících zákonů a „legislativní smrští“ při vstupu do EU.

Pokračující schizofrenie. Nový občanský zákoník a nové související předpisy, jež vstoupili v účinnost počátkem roku 2014 pouze potvrdili pokračující chaos v právním řádu a zmatek v otázce přístupu učinění práva přehlednějším a srozumitelnějším: do nového občanského zákoníku byla vtělena řada dříve samostatně existujících zákonů (např. zákon o rodině, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zákon o sdružování občanů atd.), kdežto existující obchodní zákoník byl zrušen a oblast obchodního práva byla „rozkouskována“ do řady dílčích zákonů (např. zákon o obchodních korporacích, zákon o přeměnách společností, zákon o evropské společnosti, zákon o nabídkách převzetí, zákon o podnikání na kapitálovém trhu atd.)

Bude právo někdy srozumitelné nebo alespoň srozumitelnější? Srozumitelnost práva byla v jakékoli epoše vytouženým cílem, kterého se však nikdy nepodařilo plně dosáhnout. Srozumitelnost práva či její nedostatek odrážejí charakter, styl i způsob myšlení každé epochy. Nabídnout však pouze závěr, že srozumitelnost práva či srozumitelnějšího práva nelze nikdy dosáhnout, obzvláště v situaci, v jakém se nachází současné české právní prostředí, není namístě. Nelze si totiž nepoložit otázku, zda informační technologie, které nezadržitelným tempem mění všechny způsoby poskytování informací, by nedokázaly proměnit rovněž způsob poskytování právních informací? Nebyly by schopny vytvořit nástroj, který by neznamenal pouhé „předžvýkání“ právních předpisů právníkům k ulehčení jejich práce, ale nástroj, ze kterého by mohl přímo těžit běžný uživatel – občan, podnikatel?

lexperanto


Desatero přístupného a srozumitelného práva

  1. Právo musí být přístupné.
  2. Právo musí být srozumitelné.
  3. Zákony musí být smysluplné a zdůvodněné.

Celé desatero zde.

Anketa Ad absurdum

Narazili jste na nesrozumitelný text zákona či rozhodnutí?

Pošlete nám ho!

Články v rubrikách

Srozumitelným právem proti byrokracii:

• Jak právo pomáhá inovacím?

• Jak právo brání inovacím a jak tomu zabránit?

• Posuzování potřebnosti a dopadů evropských zákonů v novém kabátu

• Jak se kontroluje kvalita evropských zákonů

• Délka a efektivita českých insolvencí

• Kvalita justice v ČR a zbytku EU

• Jak je česká justice efektivní ve srovnání se zbytkem EU?

• Srovnávání nezávislosti justice v EU – jak je na tom ČR?

• Zákaz zneužití práva

• Proč máme blbé zákony?

• Evropská unie přestává regulovat, začíná „refitovat“

• Fitness a REFIT aneb recepty na lepší kondici evropských zákonů

• Boj s přebujelou legislativou na britský způsob

Jak vytvářet kvalitní zákony:

• Rovnost či nerovnost příležitostí? Regulovat nebo nechat být?

• Sociálně spravedlivá pravidla v době digitální

• Jak účinně konzultovat návrhy právních předpisů?

• Kdy a jak využít v právu behaviorální studie zkoumající lidské chování?

• Nové trendy v EU: pravidla založená na lidském chování

• Vytváření kvalitních právních předpisů - zhodnocení, jak na tom jsme

• Jak předcházet obcházení zákonů?

• Jak zlepšit srozumitelnost zákonů?

• Jak ovlivnit evropské zákony?

• Když reguluje Unie aneb lepší pravidla pro Evropu

• Jak vytvořit pravidla, která lidem rozumí?

• Dobrý zákon v deseti krocích

• Jak psát kvalitní zákony

• Nepsat zákony pro kočku

• Proč nelze přestat vytvářet nové zákony?

• Jak psát zákony, aby se používaly?

• Jak vytvořit pravidla, aby trh fungoval?

• Proč trh nefunguje a je třeba přijmout pravidla?

• Kdy trh nefunguje a je třeba přijmout pravidla?

Chytrá pravidla proti klamavým praktikám:

• Jak se bránit proti zakázaným zneužívajícím klauzulím ve spotřebitelských smlouvách?

• Spotřebitelské smlouvy nesmí být nepřiměřené a zjevně nevyvážené

• Podnikatel informuje spotřebitele jasně a srozumitelně…

• Pohnutky, předsudky a pravidla pro správné rozhodování… ČÁST TŘETÍ – ZKRATKY A ZKRATY V UVAŽOVÁNÍ

• Pohnutky, předsudky a pravidla pro správné rozhodování… ČÁST DRUHÁ – NEPODLOŽENÉ DOMNĚNKY

• Pohnutky, předsudky a pravidla pro správné rozhodování… ČÁST PRVNÍ – POKŘIVENÉ PREFERENCE

• Chytrá pravidla aneb pošťouchnutí místo zákazu

Srozumitelnost práva v prostoru a čase:

• (R)evoluce ve srozumitelnosti práva

• Právo s rozumem aneb s-rozum-(m)itelnost práva

• VeKLEP aneb příprava zákonů konečně on-line

• Co znamená srozumitelnost práva?

• Jak zabránit devalvaci práva?

• Jak změřit srozumitelnost práva?

• Jak mohou pravidla vývoje softwaru pomoci zjednodušit právo?

• Právo jako kód

• Srozumitelnost práva ve Spojených státech

• (Britské) právo přístupné online všem

• Britský model „dobrého práva“ aneb jak na to jdou za Kanálem

• Jak učinit právo (ne)srozumitelným aneb historky z praxe

• Srozumitelnost práva v podání Ústavního soudu

• Srozumitelnost a předvídatelnost zákonů v ČR aneb proč to u nás nejde?

• Zásada srozumitelnosti a právní jistoty v evropském právu

• Zásada srozumitelnosti práva v zahraničí

• Evropský soud pro lidská práva vyžaduje srozumitelnost práva

• Věčný boj za srozumitelnost práva aneb krátký pohled do historie

• Zásada srozumitelnosti práva ve Francii