Anglický pojem ‚rule of law‘ neboli česky zásada právního státu je jednou ze základních hodnot EU,
která zaručuje demokracii a občanská práva a svobody. Co znamená v praxi? Právní stát umožňuje
naší společnosti fungovat a zajišťuje zejména, aby byla hájena práva, trestána korupce a vymáhány
smlouvy.* Právní stát ale není ukončený proces. Vede k němu dlouhá cesta. Je to proces, který nemá
konečný bod.
V posledních letech čelí právní stát v ohrožení ve stále více státech EU i mimo ni. Jde dlouhodobě o
Maďarsko, mimo jiné například kvůli zákonu o ochraně národní suverenity)**.Ohrožující trendy byly
dlouho patrné také například v Polsku za vlády strany Právo a spravedlnost. kvůli volebnímu zákonu a
omezování nezávislosti médií; nově se problémy s právním státem objevují na Slovensku, jde o
změnu trestního zákoníku a opět nezávislost médií)***.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku („ESLP“) vydal k zásadě právního státu v posledních
letech zajímavé rozsudky. Narýsoval červené linie, které evropské státy nesmí u zásady právního
státu překročit. Posuďte sami.
První situace nás zavede na pole médií a jejich svobody. Konkrétním ustanovením Úmluvy o ochraně
lidských práv a svobod („Úmluva“) je článek 10 týkající se svobody projevu. Stěžovatelce z Arménie
bylo zakázáno vydávat noviny v důsledku omezení uložených prezidentským dekretem o vyhlášení
výjimečného stavu. ESLP však nebyl předložen jediný důkaz prokazující, že by články v těchto
novinách obsahovaly jakékoli projevy nenávisti nebo podněcování k násilí nebo nepokojům.
Ze všech materiálů, které ESLP posuzoval, naopak vyplynulo, že jediným důvodem zákazu byla
skutečnost, že stěžovatelka provozovala opoziční deník, který měl pověst, že zveřejňuje materiály
kritické vůči státním orgánům. ESLP rozhodl, že taková omezení, která mají za následek potlačení
politické diskuse a umlčení nesouhlasných názorů, jsou v rozporu se samotným účelem článku 10
Úmluvy a nejsou v demokratické společnosti nezbytná. ****
Druhý případ je z Ruska a týká se práce neziskových organizací. V tomto případě si stěžovaly
neziskové organizace, které byly zařazeny do rejstříku „zahraničních agentů“ financovaných ze
„zahraničních zdrojů“ a vykonávajících „politickou činnost“ podle ruského zákona o zahraničních
agentech. Uplatňování tohoto zákona v praxi vedlo k ukládání správních pokut, omezením činnosti
neziskových organizací, zahájení trestních řízení či jejich likvidaci. Ruské neziskové organizace
neúspěšně napadly před ruskými soudy toto jejich „zaškatulkování“ do kategorie „zahraničních
agentů“.
ESLP v tomto případě konstatoval, že kumulativním důsledkem omezení stanovených uvedeným
ruským zákonem byl vznik právního režimu, který výrazně ztěžoval volbu hledat nebo přijímat
jakoukoli, byť i nevýznamnou částku zahraničního financování; a to i v situaci, kdy možnosti domácího
financování byly spíše omezené, zejména pokud jde o politicky či společensky citlivá témata nebo
domácí nepopulární kauzy, kterými se tyto organizace zabývaly. Jinými slovy, zákon o zahraničních
agentech tyto k režimu kritické neziskové organizace pomalým způsobem likvidoval.. *****
Jedná se sice o případy, které se odehrály „na východ“ od nás, nicméně s ohledem na vývoj právního státu v EU bohužel není vyloučeno, že by se tyto nežádoucí ‚trendy‘ nemohly v budoucnosti plíživě přesunout i více na západ.