Počet osob ocitající se v dluhových pastích, exekucích či v těžkých životních situacích způsobených podpisem nevýhodných smluv neustále narůstá. To je důkazem, že pravidla založená na předpokladu zcela racionálně uvažujícího jedince s neomezeným množstvím času a perfektní znalostí zákonů – neznalost zákona nikoho neomlouvá, že? – nefungují tak, jak jejich tvůrci předpokládali.
Jak zákony předpokládají, že lidé reagují? Současné zákony – i ty nejmodernější - nerealisticky předpokládají, že lidé jsou zcela racionální osobnosti. Že mají neomezené množství času a schopnost za každých okolností zjistit, co je pro ně ekonomicky výhodné. Vycházejí z předpokladu, že lidé mají čas přečíst si všechny informace, které jim zákony a poskytovatelé výrobků či služeb dávají k dispozici, a na základě toho si vybrat, co je pro ně nejvýhodnější nebo v opačné situaci využít právních prostředků ke své obraně.
Jak lidé skutečně reagují? Přístup založený na předpokladu plné racionality a neomezeného množství času každého jednotlivce je iluzorní, neřku-li alibistický. Drtivá většina spotřebitelů nemá čas procházet informace, které jsou obsaženy v dopisech, emailech, letácích, které jim nabízejí poskytovatelé služeb. Otevřít dopis či email, přečíst ho, porozumět mu a zvolit správný způsob reakce vytváří pro spotřebitele nezanedbatelné transakční náklady. Spotřebitelé proto informace, zvláště je-li jich mnoho najednou, prostě ignorují nebo v lepším případě jim věnují omezené množství času. Z těch, kteří informace alespoň letmo prozkoumají, někteří dopis po přečtení zahodí, jiní na něj zapomenou, a pouze malé procento z nich na poskytované informace skutečně reaguje – a jen určité procento reaguje správným způsobem. Pouze mizivý zlomek osob dokáže poskytované informace přečíst, správně zanalyzovat a v případě, že se jedná o nevýhodnou nabídku nebo agresivní obchodní praktiku, použít prostředky právní obrany, které nabízejí zákony.
Proč se lidé nebrání? Lidé si nebrání svá práva, pokud je pro ně příliš nákladné získat informace o tom, jak se mohou bránit. Aby lidé skutečně využívali obranné prostředky obsažené v zákonech, je nutné jim srozumitelně sdělit, jak na to. Není možné poskytovat spotřebitelům přehršle informací různého charakteru s tím, ať si z toho vybere, co potřebuje. Studie britských úřadů zjistila, že způsob, jak je spotřebiteli sděleno, jak se může bránit, má zásadní vliv na to, zda jsou prostředky právní obrany využívány*.
Jak zvýšit počet lidí, kteří se dokážou právně bránit? Za prvé, aby spotřebitel mohl zjistit, co je pro něho skutečně nejvýhodnější, musí dostat pouze informace o klíčových parametrech produktu, které mu umožní posoudit jeho výhody a nevýhody. Tyto informace musí být navíc sděleny v uživatelsky příjemné formě, tak aby zhodnocení výhodnosti zabralo spotřebiteli co nejméně času. Za druhé, spotřebitel musí dostat informace o možnostech právní obrany nikoli prostřednictvím obecného odkazu, že si to může zjistit v zákonech, ale od konkrétního poskytovatele produktu či služby, a to opět v uživatelsky příjemné a srozumitelné formě. V britském prostředí finančních služeb je dobrou praxí respektovaných obchodníků, že spotřebiteli přímo poskytují informace o možnostech právní obrany. Britské úřady se navíc snaží pomoci společnostem, aby informace, které o možnostech právní ochrany poskytují, komunikovaly spotřebitelům v co nejsrozumitelnější podobě.
Jak by mělo vypadat srozumitelné sdělení tom, jak se právně bránit? Srozumitelné sdělení spotřebiteli o tom, jak se právně bránit, by mělo graficky zvýrazňovat klíčové informace a obsahovat informaci o konkrétní osobě, která sdělení zasílá. Jedná-li se o dopis, již obálka by měla být výrazně odlišitelná, aby ji spotřebitel vůbec otevřel. Obsah musí být krátký se zvýrazněním hlavních bodů bez zbytečného slovního balastu. Popis způsobu, jakým spotřebitel může využít obranné prostředky, musí být opět co nejjednodušší, ideálně popsaný v krátkých za sebou jdoucích krocích. Místo organizace by měl být dopis podepsán určitou fyzickou osobou na vyšším postu v dané organizaci. Pokud spotřebitel nereaguje, měla by přijít na řadu upomínka. Zasílání upomínek není zbytečné, neboť spotřebitelé nezřídka zapomínají či využití prostředků obrany odkládají. Již zmíněná britská studie založená na přímých výzkumech reakcí spotřebitelů ukazuje, že zaslání upomínky podstatně zvyšuje intenzitu reakce spotřebitelů, a tedy i efektivitu využití prostředků právní obrany, přičemž největší efektivitu vykazují upomínky zasílané v intervalu tří až čtyř týdnů od první komunikace.