Pandemie COVID v první polovině roku 2020 ukázala, že řada věci, jejichž realizace „nebyla možná“, jako například využívání online konferencí nebo práce z domova přes internet, se náhle jako mávnutím kouzelného proutku ze dne na den přetavila do reality. Tyto nové doposud nepoznané věci si žádají i nové metody pro vydávání zákonů, tedy zákazů a příkazů. Těmito novými metodami mohou být tzv. chytrá pravidla založena na metodě „nudge“ neboli pošťouchnutí.*
Metoda „pošťouchnutí“ a chytrá pravidla. Behaviorální vědy se snaží pochopit chování jednotlivců. Metoda „pošťouchnutí“ je součástí širšího konceptu „chytrých pravidel“, jež se snaží nejen usměrňovat chování lidí, ale zároveň už předvídat jejich možné „obcházení“ či „ohýbání“ pravidel**. Asi nejslavnějším uplatněním metody „pošťouchnutí“ k docílení žádoucího chování je umístění obrázku mouchy na dno pánského pisoáru za účelem „lepšího zamíření“ a snížení nákladů na úklid daného sociálního zařízení.
Tvrdá pravidla vs. chytrá pravidla. Aby dosáhla změny v počínání jednotlivce, zaměřuje se metoda „pošťouchnutí“ přímo na lidské chování a jeho pohnutky, a to ideálně takovým způsobem, aby si jednotlivec vůbec nevšiml, že na jeho chování něco působí a usměrňuje ho. Při použití metody „pošťouchnutí“ je proto třeba zapomenout na zákazy, pokuty či přímé finanční injekce. To je často v přímém rozporu s tím, jak v minulosti nebo i dnes funguje veřejná správa, která nežádoucí chování zakazuje a trestá pokutami, a naopak žádoucí chování přímo finančně odměňuje.
Když zákazy nefungují. Ilustrativním příkladem nefunkčnosti zákazů či politik „nulové tolerance“ byla alkoholová prohibice v USA ve dvacátých letech minulého století. Místo snížení konzumace alkoholu u populace došlo k jejímu zvýšení a nulová tolerance navíc vyprodukovala další nežádoucí efekty: rozmach černého trhu, pančování alkoholu, z toho vyplývající zdravotní problémy, korupci a kriminalitu.
Rozšíření chytrých pravidel a jejich hranice. Používání „chytrých pravidel“ namísto tvrdých pravidel se stalo v posledních letech velmi atraktivní. V praxi se je snaží použít i instituce Evropské unie stejně jako vlády některých ekonomicky vyspělých zemí, jako je Velká Británie, USA nebo Francie, a to v oblasti ochrany spotřebitele***, životního prostředí nebo i v oblasti daňové. Na jednu stranu vidí v používání chytrých pravidel a metodě „pošťouchnutí“ nadějný prostředek, jak realizovat veřejnou politiku v řadě oblastí a dosáhnout v nich jasných a měřitelných výsledků, které se rovněž dají „prodat“ voličům v předvolební kampani. Na druhou stranu, chytrá pravidla i metoda „pošťouchnutí“ nebyly dosud vyzkoušeny v širším měřítku a po delší časovou dobu, takže se nelze spolehnout, že oněch „slibovaných slibných“ výsledků jsou chytrá pravidla schopna skutečně dosáhnout.****