I když je právo přístupné a plně jazykově, gramaticky, logicky i věcně pochopitelné, nemusí být ještě srozumitelné. Dovoluje-li právo určité chování a zároveň zakazuje jiné, avšak zákaz posléze uvedeného chování není schopno vynutit, takže se někteří jednotlivci chovají právem zakázaným způsobem, vyvolává to u ostatních lidí otázku, zda je právem předepsané pravidlo vůbec platné a zda má smysl se jím řídit. Dojdou-li k závěru, že je ekonomicky výhodnější právo nedodržovat, neboť není vymáháno, ztrácí svou společenskou legitimitu.
Vymahatelnost – proč? Ač to na první pohled nemusí být zřejmé, je vymahatelnost opomíjeným přesto zásadním aspektem srozumitelnosti práva. Jelikož je právo nadáno autoritou toho, kdo jej vydává, má v sobě od počátku zabudován psychologický prvek hrozby. Hrozby, že by přikázané chování, mohlo být mocensky vynuceno. Element hrozby, vyplývá nicméně pouze z pravděpodobnosti; k vynucení chování nemusí vždy dojít. Aby hrozba nepřestala být hrozbou, musí k vynucení pravidla dojít alespoň občas. Jinak řečeno, vymahatelnost práva nesmí zcela absentovat.
Vymahatelnost – jak? Právo může být vymáháno před uskutečněním určitého chování (ex-ante) nebo poté, co je uskutečněno (ex-post). K vynutitelnosti ex-ante dochází například při nutnosti získat povolení k určité činnosti, kdy požadavky právem stanovené musí být splněny dříve než k výkonu činnosti (dovolenému chování) dojde. Vymahatelnost ex-ante, fungují-li orgány, jež mají vymahatelnost zajišťovat, je velmi efektivní, ovšem pro jednotlivce může být značně nákladné, což je může od dovoleného chování zcela odradit. Naopak vymahatelnost ex-post neobnáší tyto počáteční náklady, avšak její účinnost je o to nižší. Ex-post vymahatelnost musí být na jednu stranu z hlediska pravděpodobnosti dostatečně častá, aby se nevyplatilo pravidlo ignorovat; na druhou stranu musí být též dostatečně rychlá, resp. včasná. Trvá-li trestní či civilní řízení řadu let či dokonce překročí-li desetiletí, může u převážně utilitárně uvažujících jedinců vyvolat dojem, že, i když právo překročí, sankce na ně dopadne za tak dlouhou dobu, během, které se může tolik věcí změnit, že je sankce nakonec nemusí nijak zásadně postihnout.
Vymahatelnost – kým? Vymahatelnost práva je zajišťována především orgány veřejné moci. Může být nicméně přenesena i na entity soukromého práva, jako jsou například stavovské orgány (Česká advokátní komora) nebo účelově zřízené komerční subjekty (zkušební či certifikační ústavy či společnosti) nebo i na ekonomické aktéry samotné (prodejce může mít povinnost ověřit splnění právem stanovených podmínek výrobcem). V neposlední řadě mohou být některá právní pravidla takzvaně samovykonatelná: příklad poskytuje povinnost zveřejňovat smlouvy mezi veřejnými a soukromými subjekty pod sankcí neplatnosti.
Vymahatelnost jako zrcadlo srozumitelnosti. Konečně míra vymahatelnosti práva může poskytnout zpětnou vazbu zákonodárci. Být pro něj jakýmsi zrcadlem toho, zda pravidla, která vytvořil, naplnila svůj účel. Není-li právní pravidlo vymahatelné, může být buď špatné (ekonomicky nesmyslné) nebo může odhalovat nefunkčnost veřejných orgánů, jež mají pravidlo vymáhat.