Přesto, že podle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva mají vnitrostátní orgány, včetně soudů, v každém jednotlivém případě povinnost zajistit účastníkům sporu spravedlivý proces*, málokterý občan, a i málokterý právník o tom ví. A jen málokterý člověkskutečně tuší, jak rozsáhlá práva na spravedlivý proces mu přiznává článek 6 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv.
Postoj Evropského soudu pro lidská práva plně sdílí i český Ústavní soud, když podle něho „soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou.“ **Jak trefně poznamenala bývalá soudkyně Ústavního soudu a nynější soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, Kateřina šimáčková: „Někdy u soudu nejsme schopni nastolit skutečnou spravedlnost, ale vždycky Vám musíme dát férové zacházení.“ ***
Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod „státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ Podle čl. 10 Ústavy ČR „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“
Podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, ratifikované Českou republikou, má „každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“ Obdobně podle čl. 36 odst. 1 se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle čl. 81 Ústavy ČR soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu**** se nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci, jenž je představován především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Podle čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, „každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.“
Podle téže judikatury je notorietou, tj. skutečností, jíž si musí být vědom každý orgán nadaný veřejnou moci a aplikující právo, včetně soudů, že „mechanická aplikace [práva] abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity."***** Orgán veřejné moci, včetně soudů, proto podle Ústavního soudu „není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů […] některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku"******.
Shrnuto podtrženo, právo na spravedlivý proces podle čl. 6, odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, tak jak jej vykládá Evropský soud pro lidská práva je přímo účinné a má přednost před českým zákonem. Každý se tohoto svého práva na spravedlivý proces může domáhat v jakémkoli sporu o jakékoli své právo a všechny orgány veřejné moci – nejen soudy – mají povinnost v daném řízení občanovi právo na spravedlivý proces přiznat. Co to konkrétně pro občana znamená? To zas někdy příště…