Hodnocení dopadů zákonů je i v ČR stabilní součástí procesu přijímání zákonů, byť k jeho kvalitě mohou být často oprávněné výhrady. Co bohužel stále chybí je posouzení potřebnosti nových zákonů. To v řadě případů, zvláště při novelizaci, předpokládá zhodnocení účinků existujících zákonů a souvisejících právních předpisů.
Je novelizace existujícího zákona nebo přijetí zcela nového zákona nutné? Nevíme. Na rozdíl od Evropské unie, resp. Evropské komise, nebo vlád jiných členských států EU, nevydává česká vláda, resp. příslušná ministerstva, pravidelné či ad-hoc zprávy hodnotící po určité době dopad přijatých zákonů. V důsledku toho neví ani zákonodárce ani veřejnost, jestli se určitý zákon osvědčil či neosvědčil, jestli má pozitivní či negativní dopady na jednotlivé skupiny jeho adresátů, zda nedeformuje hospodářskou soutěž ve prospěch jedněch nebo na úkor druhých atd. Novelizace existujících či přijímání nových zákonů se tak dělá buď na základě politických tlaků, nebo emocí. Obojí má s racionalitou velmi málo společného a proto není divu, že výsledné právní prostředí často dává pouze pramalý smysl.
Jak se hodnotí potřebnost nových právních předpisů v Bruselu? Inspiraci proto, jak zlepšit hodnocená dopadů platných předpisů, lze získat v Bruselu. V roce 2016 přijala Evropská komise Nová pravidla pro lepší zákony (Better Regulation rules)*. Nyní přichází první hodnocení účinnosti těchto nových pravidel pro lepší zákony, jež pokrývá rok 2017. Podle výroční zprávy evropského výboru pro kontrolu kvality regulace (Regulatory Scrutiny Board) vydané v březnu 2018**, Evropská komise při přípravě nových předpisů používala hodnocení existujících evropských předpisů systematičtěji a kvalitněji. V roce 2015 obsahovalo hodnocení potřebnosti a dopadů navrhovaných předpisů, jež je povinnou přílohou ke každému evropskému předpisu navrhovanému Evropskou komisí, zhodnocení existující legislativy v 75 % případů, kdežto v roce 2016 pouze v 50 % případů. Nicméně tato hodnocení nebyla často adekvátně reflektována v připravovaných návrzích evropských předpisů, což bylo nejčastějším důvodem pro vydání negativních stanovisek k předkládaným návrhům Komise zmíněným evropským výborem.
Zlepšené konzultace potřebnosti nových evropských předpisů. Důležitým indikátorem efektivity existujících právních předpisů a (ne)potřebnosti jejich novelizací jsou konzultace s odbornou veřejností, zejména s těmi subjekty, na které zamýšlená nova regulace má dopadat. Na jednu stranu, evropský výbor pro kontrolu kvality regulace v rámci uvedené výroční hodnotící zprávy pozitivně kvitoval přístup Evropské komise k těmto konzultacím: v roce 2017, 92 % doprovodných zpráv o potřebnosti a dopadech regulace zahrnovalo otevřené konzultace (oproti 80 % v roce 2016 a 38 % v roce 2015), 89 % z nich využilo i specializované konzultace a u 92 % došlo k reflektování výsledků konzultací v obsahu zpráv o potřebnosti a dopadech konzultací. Na druhou stranu, ne vždy byla stanoviska odborné veřejnosti ohledně kvality existujících předpisů a potřebnosti předpisů nových či jejich novelizací zapracována do zpráv o potřebnosti a dopadech evropské regulace správně.
Jaké si vzít poučení pro přípravu českých zákonů? Nutnost provádět hodnocení dopadů zákonů a konzultovat je se zainteresovanými subjekty, na něž má v budoucnu předvídaná regulace dopadat, konstatoval na konci roku 2017 Ústavní soud ve svém principiálním rozhodnutí ohledně ústavnosti elektronické evidenci tržeb.*** Jak se ukazuje z evropských zkušeností, provádění evaluací existujících právních předpisů před přijetím předpisů nových se v praxi osvědčuje. Přispívá ke konzistentnosti právního řádu, lepší předvídatelnosti nových předpisů a i jejich lepší kvalitě. Nelze tedy než doporučit, aby česká ministerstva s těmito hodnoceními rovněž začala – alespoň případ od případu – a aby kvalitu těchto hodnocení existujících právních předpisů monitorovala Komise pro hodnocení dopadů regulace při Legislativní radě vlády, jež v ČR plní obdobnou funkci jako na unijní úrovni evropský výbor pro kontrolu kvality regulace.