Zásada zákazu zneužiti práva je právní princip, který plní funkci „záchranné brzdy“ pro případ, že právní normy jsou vykládány v rozporu s podstatou daného práva (jeho smyslem a účelem), čímž dochází k rozporu s materiální spravedlností. Zásada byla formulována soudními rozhodnutími, jak na úrovni českého, tak evropského práva.
Zneužití práva v českém právu. Ústavní soud. Zákaz zneužití práva není výslovně v tuzemských právních předpisech zakotven. Byl však formulován Ústavním soudem v rozhodnutí ze dne 6. 8. 2008.* Ústavní soud uvedl, že „[a]čkoliv finanční právo (zde konkrétně zákon o daních z příjmů a zákon o správě daní a poplatků) institut zneužití práva explicitně nevymezuje, neznamená to, že by v této oblasti ke zneužívání práva či jeho obcházení docházet nemohlo, resp. že by chování, jež vykazuje znaky zneužití práva, nemohlo být za takové označeno, a z toho vyvozovány adekvátní právní důsledky. V tomto duchu k problému také soudní praxe přistupuje“.
Zneužití práva v českém právu. Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud aplikoval zákaz zneužití práva, například v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, v němž konstatoval, že „[při existenci několika interpretačních alternativ tedy takové chování, které není v souladu s požadavkem rozumného uspořádání společenských vztahů, je chováním protiprávním; takové chování může mít zároveň povahu zneužití subjektivního práva.]“ (…) „právo musí předkládat svým adresátům racionální vzorce chování, tedy takové vzorce, které slouží k rozumnému uspořádání společenských vztahů.”**
Zneužití práva v právu Evropské unie. Obecně. Zákaz zneužití práva (‘abuse of rights’) je jedním ze základních principů práva EU. Porušení tohoto principu opravňuje členské státy i jednotlivce žalovat právní akty evropských společenství před Evropským soudním dvorem. Jedním z významných rozhodnutí Soudního dvora, v němž je obecný princip zákazu zneužití práva formulován, je rozhodnutí ve věci Emsland-Stärke. V něm Soudní dvůr poprvé uvedl, že ke zneužití práva dojde za splnění dvou podmínek. Za prvé, objektivního prvku: i když byly formálně splněny podmínky dané unijním právem, nedošlo k dosažení jeho cíle. Za druhé, subjektivního prvku: existoval záměr získat výhodu z interpretace unijního práva umělým vytvořením podmínek pro její dosažení.*** Další rozsudky Soudního dvora EU aplikovaly zásadu zneužití na jiné oblasti harmonizované evropským právem, například u daně z přidané hodnoty.****
Zneužití práva v právu Evropské unie. Ve vztahu k veřejné moci. Podobně je konstruována zásada ‘abuse of power’ (zneužití pravomoci) pro situace, kdy orgány EU jednají svévolně nad rámec svých pravomocí daných primárním nebo sekundárním unijním právem EU. Zásada byla poprvé formulována v rozsudku Tetra Laval. Evropský soud v této věci uvedl, že i když má Evropská komise právo autonomního rozhodování, neznamená to, že není vázaná povinnosti rozhodovat pouze na základě jasně zjištěných, kompletních a objektivních okolností.*****