Po sérii příspěvků popisujících, jak je to se srozumitelností zákonů v Evropě a ve světě, se v tomto příspěvku vraťme do České republiky. Prozkoumejme podrobně rozhodovací praxi českého Ústavního soudu (ÚS) v oblasti srozumitelnosti práva.
Je nesrozumitelnost podle ÚS důvodem ke zrušení zákona? Zrušit část zákona či zákon celý lze z mnoha důvodů. Mezi ty procesní patří kupříkladu situace, kdy zákon vydá orgán k tomu nepravomocný nebo není dodržen stanovený postup přijetí právního předpisu. Zákon však lze zrušit i z důvodu obsahové nesrozumitelnosti - například v případě, že je nesrozumitelný, nekoherentní, vnitřně rozporný a nepředvídatelný.* Krom toho lze řadu rozhodnutí konstatujících rozpor s ústavním pořádkem z důvodu nesrozumitelnosti spojovat s otázkou problematiky zpětného (retroaktivního) působení právních předpisů.
Bezrozpornost zákona jako základní princip právního státu. K zásadě bezrozpornosti zákona se vyjádřil ÚS ve svém plenárním nálezu z roku 2002. Zde uvedl, mimo jiné, že vnitřní bezrozpornost zákona spolu s jeho dostupností, srozumitelností a předvídatelností patří mezi základní principy právního státu. Za nežádoucí považuje situaci, kdy „jedním zákonem jsou novelizovány zákony vzájemně obsahově bezprostředně nesouvisející, k čemuž dochází např. z důvodu urychlení legislativní procedury, a to začasté formou podaných pozměňovacích návrhů."**
Nechvalně známé přílepky k zákonům. Základní principy právního státu posloužily ÚS při posuzování ústavnosti tzv. legislativních přílepků k zákonům.*** Přílepkem se rozumí případ, kdy se v závěrečné fázi přijímání zákona do jeho textu „propasíruje“ novelizace zcela jiného nesouvisejícího předpisu (často účelově). Takovou praxi ÚS shledal jako nepřípustnou. Zároveň důrazně vyzval Parlament, aby dodržoval zásady srozumitelnosti, přehlednosti a jasnosti právního řádu, jež patří mezi komponenty právního státu, a aby respektoval demokratické principy legislativního procesu.
Jak často ÚS ruší zákony či jejich části pro nesrozumitelnost? ÚS si argumentačně vytvořil dostatečně silný základ pro rušení nesrozumitelných zákonů. Ovšem oproti Francii, kde Ústavní rada již řešila porušení zásady přístupnosti a srozumitelnosti práva v několika desítkách případů a mnoho předpisů zrušila,**** český ÚS zatím tolik příležitostí neměl. Vedle přílepků zrušil pro nesrozumitelnost pouze části předpisů nebo jednotlivá ustanovení.***** Jelikož nesrozumitelných či nepřehledných českých zákonů je nemálo, doufejme, že k ÚS bude chodit více návrhů a ten tak získá možnost alespoň některé tyto zákony posoudit a řízne do nich silněji či je „zařízne“ docela. Předpoklady k tomu má a srozumitelnosti českých zákonů by to zcela jistě prospělo.
Co rušení nesrozumitelných soudních rozhodnutí? Co se týče rušení soudních rozhodnutí pro nesrozumitelnost, na tomto poli přinesla aktivita ÚS lepší výsledky. ÚS v několika rozhodnutích uvedl, že „stejné požadavky, to jest předvídatelnost, srozumitelnost a vnitřní bezrozpornost, respekt k obecným zásadám právním, především ústavněprávním principům, jakož i právní jistotu, je nutno klást i na individuální právní akty, zvláště pak soudní rozhodnutí."****** Na tomto základě pak byla četná soudní rozhodnutí zrušena, což je jistě pozitivní zprávou nejen pro právníky, ale hlavně pro občany, kteří – slovy samotného Ústavního soudu - mají nárok na dobré a srozumitelné právo.