Jedním z klíčů k lepší tvorbě evropských zákonů je kontrola jejich kvality a účelnosti. Realistické zhodnocení současného právního stavu, konkrétně zjištění, jestli existující evropské právní předpisy sledují cíle, k jejichž naplnění byly přijaty, zda jsou ucelené a dostatečně srozumitelné*. Jen správná diagnóza může být správným odrazovým můstkem pro lepší kondici.
Jaký je rozdíl mezi hodnocením a kontrolou účelnosti? Pomocí hodnocení (evaluation) se Evropská komise snaží kriticky nahlížet na to, zda evropské zákony vyhovují požadavkům praxe a zda s minimálními náklady realizují veřejný zájem ve prospěch podnikatelů a občanů Evropské unie. Hodnocení je nástrojem k zjištění aktuální účinnosti zásahů EU ve srovnání s původními očekáváními. Naopak kontrola účelnosti je novým typem hodnocení, které je zaměřeno šířeji. Měla by se zejména zaměřit na skupinu opatření přijímaných v delším čase a hodnotit jejich vzájemný soulad (např. celkové zjednodušení práva, nižší náklady či sníženou administrativní zátěž nebo naopak různá překrývání či přílišnou administrativní zátěž). Hodnocení individuálních zásahů, tak i kontrola účelnosti celých oblastí se vzájemně doplňují a jedno nemůže fungovat bez druhého.
K čemu je hodnocení? Hodnocení musí odpovědět na pět základních okruhů otázek:
- Jaký je současný stav po přijetí evropských opatření?
- Jak efektivní a účinná byla učiněná opatření?
- Jak relevantní tato opatření stále jsou?
- Nekolidovala přijatá opatření s jinými evropskými pravidly nebo s dalšími aktivitami na evropské, mezinárodní či národní úrovni?
- Mají přijatá evropská opatření přidanou hodnotu?
Zhodnocení současného stavu. Hodnotitelé si musí primárně položit otázku, proč k přijetí opatření na evropské úrovni vůbec došlo - např. v reakci na nekalé obchodní praktiky - a jaké byly jeho cíle - např. větší ochrana spotřebitele. Dále je nutné zjistit, jakého pokroku se v dané oblasti dosáhlo a jaké je současné postavení zúčastněných stran, například zda posílení práv spotřebitelů až příliš nepoškodilo obchodníky.
Jak účinná byla přijatá opatření? Při hodnocení účinnosti (effectiveness) se zkoumají následující faktory: Do jaké míry byly dosaženy sledované cíle? Jaké měla přijatá úprava kvantitativní a kvalitativní účinky? Pokud cílů dosaženo nebylo, je třeba se ptát na to, jaké faktory ovlivnily to, že něčeho bylo dosaženo úspěšně a něco zcela selhalo. Hospodárnost (efficiency) naopak souvisí s analýzou nákladů a dopadů přijatého evropského právního předpisu či opatření. Typická analýza účinnosti bude zahrnovat posouzení administrativní zátěže, jež může následovat návazné zjednodušení legislativy za účelem snížení nadměrné administrativní zátěže.
Relevance, ucelenost a přidaná hodnota. V neposlední řadě je nutné se ptát, zdali je evropská právní úprava stále relevantní a ucelená. V tomto ohledu se proto zjišťuje, zda existuje nesoulad mezi účelem zásahu a současnými potřebami a problémy. Takové zjištění je klíčové pro politické rozhodnutí, zda existující předpisy či opatření prodloužit či je změnit nebo je zrušit. Otázka ucelenosti předpisů regulujících různé oblasti života je typická pro tzv. „hodnocení kondice“ (Fitness Checks) přijatých evropských zákonů. Nakonec je v tomto rámci hodnocen prvek přidané hodnoty: je v dané oblasti účinnější vytvářet předpisy v Bruselu s platností pro celou EU – například v oblasti volného pohybu zboží či osob – anebo má větší smysl, aby si státy EU regulovaly danou oblast každý po svém?
Co je to REFIT? Popsané hodnocení kvality a kontroly účelnosti jsou součástí širší iniciativy Evropské komise zahájené v prosinci 2012 pod názve REFIT. Tato iniciativa se snaží, aby evropské zákony a opatření byly jednodušší, účinnější a méně nákladné. Takto jasný, stabilní, méně administrativně náročný a předvídatelný právní rámec snáze podpoří ekonomiku i zaměstnanost.
Jaká bude realita? Otázkou zůstává, nakolik tento program pozitivně ovlivní praktický život v Evropské unii. S ohledem na to, kolik je na evropské i národní úrovni hráčů s různými zájmy, je jisté, že jednoduché a srozumitelné zákony pro všechny se nikdy vytvořit nepodaří, nicméně lze se tomuto ideálu alespoň přiblížit. Snaha zjistit, jestli je právo v kondici nebo ho někde „tlačí bota“, je stále rozumnější než živelné nekoncepční přijímání zákonů, jak je tomu často na národní úrovni, kde lze v řadě případů o promyšlené analýze zákonodárce s úspěchem pochybovat.