S nástupem nového předsedy Jeana-Clauda Junckera dostala Evropská komise nové zadání. Aby se podpořila konkurenceschopnost EU a ulehčila situace malých a středních podniků, pozastavila Evropská komise práci na některých rozpracovaných směrnicích a nařízeních, a vrhla se do hodnocení těch stávajících. Tento proces hodnocení se nazývá REFIT (Regulatory Fitness and Performance Programme) a zaměřuje se nejen na klasickou analýzu nákladů a přínosů evropských předpisů, ale zejména na to, jak je stávající právní úprava srozumitelná a jakým způsobem ji dále zjednodušit.
Jak vypadal REFIT regulací potravin. Jedním z pilotních projektů REFIT v minulém roce bylo zhodnocení unijního nařízení č. 178/2002 o dohledu nad bezpečností potravin. Tohoto REFITU jsem se zúčastnil, mohl jsem tedy pozorovat tento proces z první ruky. Prvním poznatkem je, že analýza přínosů a nákladů je pouze formalita. Hlavními respondenty dotazníků v rámci hodnocení REFIT jsou velké společnosti, které obchodují v celé EU. Pro ně je samozřejmě výhodnější, pokud musí dodržovat jednotná EU pravidla, než 28 právních řádů všech členských zemí EU. Pokud jde o malé a střední podniky, pro ně je zase výhodná možnost přímého vývozu do jiných států EU na základě principu vzájemného uznávání.
Problém se srozumitelností. Co se týče srozumitelnosti nařízení č. 178/2002, dotazované subjekty identifikovali řadu problematických míst. Jednak nejednotnost definic – uvedené nařízení obsahuje čtyři různé pojmy pro nebezpečnou potravinu - , a jednak nejasnost ohledně svolávání nebezpečných potravin zpět od spotřebitele. Svolávání nebezpečných potravin zpět je noční můrou pro každého výrobce či prodejce potravin, která může trvale poškodit pověst všech firem v potravinářském řetězci. Z textu nařízení však bohužel není zcela jasné, jaká musí být míra nebezpečnosti potraviny, aby firma musela přistoupit ke svolání potravinářského výrobku zpět od prodejců či spotřebitelů. Co víc, není ani jasné, jestli se mají svolávat zpět i ty potraviny, které nesplňují pouze formální požadavky: například když obsahují neškodnou přídavnou látku, která pro tento druh potraviny není povolena nebo neškodnou bakterii, která obarvila potravinu do modra (případ Mozarella Blue v Itálii).
Nesrozumitelnost je prý „v pohodě“. Přesto, že byla identifikována řada problémů ohledně srozumitelnosti evropského nařízení o dohledu nad bezpečností potravin, bylo doporučení konzultanta, který hodnocení REFIT pro Evropskou komisi zpracovával, v tomto ohledu překvapivě mírné. Prý není třeba uvedené nařízení novelizovat, nejasnosti definic lze údajně vyřešit jen právně nezávazným vysvětlujícím pokynem (guidance) a nesrozumitelnou formulaci ohledně svolávání nebezpečných výrobků není třeba se ani zabývat.
Myslí REFIT někdo vážně? Jestliže, jak se zdá, nesrozumitelnost právních předpisů evropského zákonodárce příliš netrápí, mají vůli řešit tento problém členské státy? Podle všeobecně zastávaného názoru se zdá, že ani členské státy nemají zájem na precizních a srozumitelných ustanoveních evropské legislativy. Nejasná, šedá místa jim vyhovují, neboť si takovéto oblasti mohou dále upravovat národními, často ještě méně srozumitelnými prováděcími národními zákony. To jim dává větší pravomoci a šetří náklady při vymáhání právních předpisů, avšak dále znesnadňuje život jednotlivcům i podnikům. Nemají-li na lepší srozumitelnosti právních předpisů ve skutečnosti zájem tvůrci zákonů ani na evropské ani na národní úrovni, nelze se vyhnout nepříjemné otázce: k čemu vlastně celý REFIT je, když hodnocení přínosů a nákladů je jen formalistické a lepší srozumitelnost práva nikdo nemá chuť řešit?