Podtitulek nedávného článku hlásá: „Firmy povinnost nahlásit své vlastníky ignorují. V zákoně za to chybí sankce, a rejstřík navíc nefunguje správně.“* Kde udělali soudruzi chybu?
Vymahatelnost bez sankce. Pro každé zakotvení právní povinnosti je nezbytným elementem psychologický prvek hrozby jejího vynucení. Pokud k vynucení práva alespoň občas nedojde, ztrácí svou autoritu. Tak je tomu i v případě evidence skutečných majitelů. V zákoně chybí sankce, tudíž právnické osoby k zápisu do evidence nic nenutí. Do evidence zapsalo v termínu svého skutečného majitele pouze 12 % firem, a to na zápis měly celý rok 2018. Je evidentní, že ani roční lhůta nepomohla. Absence jakékoli sankce) vede k tomu, že většina společností „považuje zápis de evidence za zbytečnou administrativní zátěž.“* A k čemu to vede?
Administrativní a provozní nepřipravenost. Cílem zaváděné evidence skutečných vlastníků bylo usnadnit boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Splnění zákonné povinnosti zápisu skutečných vlastníků do evidence však provází řada neduhů s vynutitelností přímo či nepřímo spojená. Společnosti, které se rozhodnou do evidence požadované informace zapsat, naráží na různé překážky. Jde zejména o zahlcenost rejstříkových soudů, kdy tabulkově nastavený počet úředníků nestíhá obvyklý nápor žádostí učiněných „na poslední chvíli“. V důsledku toho se žádosti na soudech kupí. K tomu by zřejmě docházelo v menší míře, pokud by stát za nesplnění povinnosti zavedl sankci nebo by celý systém zápisu zjednodušil a zprůhlednil. Další problém spočívá v nedostatcích internetové aplikace určené pro provedení zápisu, která je často přetížená a někdy zcela nefunkční.
Absence osvěty a pravidel. K tomu je konečně nutno zmínit další „školáckou chybu“, kdy byla ministerstvem podceněna informační osvěta o nové zákonné povinnosti. V důsledku toho kupříkladu začaly špatně informované spolky před koncem roku na soudy „hrnout“ své žádosti, byť na to mají podle zákona ještě dva roky čas. K tomu podle dostupných informací rejstříkové soudy až třetinu návrhů (když už jim přijdou) z procesních důvodů zamítají. Mezi hlavní důvody patří skutečnost, že firmy neví, jaké dokumenty mají k žádosti přiložit. „Zákon totiž blíže neurčuje, čím mají být zapisované skutečnosti, že určitá osoba je skutečným majitelem dané právnické osoby, prokazovány.“* Absence přesných pravidel v zákoně představuje důležitou překážku vynutitelnosti právní normy.**
V „kůži“ zapisované společnosti. Jak takovýto právní marasmus může vnímat dotčená společnost? Nejasnost pravidel pro určení toho, co zapsat, vede k tomu, že společnost neví, co po ní stát chce. To vede k riziku, že její návrh na zápis bude zamítnut, což bude společnost stát čas, peníze a energii navíc. Pokud ještě při zápisu „spadne server“ nebo úředníci „nebudou stíhat“, bude žádost o zápis skutečných majitelů skutečně zdlouhavou záležitostí.
Budoucnost de lege ferenda. Z hlediska vynutitelnosti a smysluplnosti práva se točíme v pomyslném kruhu. Zákon se stává nevynutitelným a jeho cíl - boj proti praní špinavých peněz - zůstává nenaplněným. Některé popsané neduhy má napravit tzv. pátá směrnice EU proti praní peněz, jež by měla být do národního práva převzata začátkem roku 2020. Konkrétně se má evidence skutečných majitelů změnit z neveřejné evidence na veřejný rejstřík a zároveň má být přidána sankce za neprovedení zápisu. To bezesporu vynutitelnost právní povinnosti zapsat skutečné majitele usnadní. To ovšem nestačí. Aby budoucí rejstřík skutečných majitelů fungoval, je nezbytně nutné, aby byla stanovena mnohem přesnější a jasnější pravidla, co zapisovat a co dokládat. To vyžaduje certifikaci, nejlépe v elektronické podobě, aby byla pro zapisované právnické co nejméně administrativně náročná, která ověří, že informace a doklady o skutečných majitelích a souvisejících vlastnických strukturách byly poskytnuty a předloženy tak, jak vyžaduje zákon.** Doufejme, že zákonodárce vezme při transpozici páté směrnice nastíněné připomínky a návrhy na zlepšení v potaz a ze současného nevynutitelného právního nesmyslu pod názvem uzavřená evidence skutečných majitelů vytvoří srozumitelný a jasný rejstřík skutečných majitelů otevřený veřejnosti.