I když by se na první pohled mohlo zdát, že nekončící stížnosti na blbé zákony jsou stejně plytké jako nářky nad věčně špatným počasím, při hlubším zkoumání lze zjistit, že tyto žalozpěvy mají reálný základ. V únoru tohoto roku jsme zjistili, že kvalita tvorby zákonů je na 22,5 % z toho, co by reálně mohlo být; jinak řečeno, že vytváření zákonů by se dalo zlepšit o 77,5 %, tedy o více než tři čtvrtiny*. Hlavní důvody tohoto neutěšeného stavu jsou čtyři: za prvé, nezajímáme se o nové trendy v oblasti lepší regulace (Better Regulation, Fitness Checks)**, za druhé, neinvestujeme do vytváření lepších zákonů, za třetí, zaostáváme v technice přípravy nových předpisů, za čtvrté, nezapojujeme veřejnost do tvorby zákonů.
Nezajímáme se o nové trendy. Tvorba zákonů je řemeslo jako každé jiné. Stejně jako každé jiné řemeslo i tvorba legislativy prochází inovativními procesy, vstřebává nové trendy a přizpůsobuje se měnícímu se prostředí a novým výzvám. Tvůrci českých zákonů, tj. ministerstva a Parlament, ovšem změny v legislativních technikách a modernizační trendy již po řadu let sveřepě a sebevědomě ignorují. Není čas číst něco nového, nestíháme ani současnou práci, je nejčastější úřednickou odpovědí na jakýkoli, byť sebemenší návrh na zlepšení tvorby zákonů. Zastaralý model regulace založený na zákazu a vytvoření úřadu, jež má zákaz vymáhat, je jediný, který se v ČR v současnosti používá a ještě po nějakou dobu používat bude. Obcházení zákazů a případné korumpování úřadů, aby přimhouřily při kontrole oko, jež je zřejmým důsledkem používání tohoto zastaralého modelu, bude proto i v budoucnosti přetrvávat. Stejně tak bude přetrvávat frustrace nad tím, že zákony nefungují a úřady jsou k ničemu.
Neinvestujeme do tvorby zákonů. Chceme-li lepší výrobek, ne laciný šunt, je třeba si připlatit. Chceme-li kvalitnější zákony, nikoli bezduché regule, je třeba investovat do jejich vývoje, resp. tvorby. Není nutné vytvářet specializované výzkumné týmy jako v USA, Velké Británii*** či EU, zcela by stačilo, kdybychom jednoduše okopírovali postupy a inovace, jež tyto zahraniční týmy v oblasti lepší regulace vytvořily. Zároveň je samozřejmě třeba, aby tyto převzaté poznatky nezůstaly na papíře, ale začaly se při vytváření zákonů skutečně používat. Ano, může to znamenat úředníka navíc při vytváření jednotlivých právních předpisů. Ale není několik milionů ročně za pár úředníků navíc oproti miliardám ušetřených nákladů díky dobře napsanému a srozumitelnému předpisu dobrou investicí?
Zaostáváme v technice přípravy nových předpisů. Po vstupu do Evropské unie český zákonodárce vstřebal základní zásady hodnocení dopadů zákonů. Jistým, byť spíše formálním způsobem došlo k osvojení techniky počítání administrativních nákladů navrhovaných předpisů pro podnikatele. Nepočítáme-li zavedení tzv. hodnocení korupčního potenciálu zákonů v roce 2010, které se ovšem v praxi provádí spíše způsobem „aby se neřeklo“, od roku 2004 v České republice zamrzl jakýkoli vývoj v oblasti „lepší regulace“. Při tvorbě zákonů se tak zcela přehlíží analýza funkčnosti existujících zákonů, rozbor potřebnosti nových předpisů, hodnocení účinnosti navrhovaných předpisů z hlediska reakce jejich adresátů (prevence možného obcházení pravidel****), behaviorální analýzy atd.
Nedostatečně zapojujeme veřejnost do přípravy zákonů. Místo pravidelných a na širokou veřejnost zaměřených konzultací, které se využívají například při přípravě evropských předpisů, používáme uzavřený systém konzultací s tzv. připomínkovými místy, jež tvoří například zástupci odborů, hospodářské a obchodní komory atd. Přes jistý pozitivní posun spočívající v nedávném otevření veřejnosti elektronického systému připravované legislativy (eKLEP) zůstává intenzita zapojení, ať už odborné či laické veřejnosti, do přípravy zákonů mizivá. Příprava právních předpisů v důsledku toho podléhá jen nízké veřejné kontrole, v důsledku čehož se nedaří včas vychytat případné nesmysly, jež navrhované předpisy mohou obsahovat. Zcela samostatnou kapitolou jsou nakonec často nijak nezdůvodněné pozměňovací předpisy poslanců podávané v průběhu legislativního procesu.
Suma sumárum. Lidově řečeno, blbé zákony máme proto, že na jejich tvorbu kašleme. Nezajímají nás nové poznatky v této oblasti, neinovujeme, neinvestujeme. Na jedné straně škudlíme každou korunu při přípravě zákonů, na druhé straně platíme miliardy v podobě zbytečných nákladů a času, jež způsobuje aplikace nekvalitních předpisů pro občany i podnikatele. Možnosti zlepšení přitom existují a jsou vyzkoušené, ovšem parafrázujeme-li staré přísloví „pomoci je pouze tomu, komu je rady.“