Do evidence skutečných majitelů právnických osob zapsalo v termínu svého skutečného majitele pouze čtvrtina firem, a to na zápis měly celý rok 2018.** Tristně málo! Příčiny, proč tomu tak je (včetně administrativní a provozní nepřipravenosti) již byly popsány. * Chystá se však „druhá šance“ ve formě implementace 5. evropské směrnice proti praní peněz. A rozkaz zní jasně: informace v rejstříku firem budou veřejné, a kdo v něm nebude, dostane pokutu. Tak hlavně tu implementaci správně uchopit, ať nejsme papežštější než papež!
Hlavní bolístka současné evidence. Na úvod třeba zmínit, že Česku patří nelichotivé čtvrté místo v Evropě mezi zeměmi, jejichž úřady obchodují s firmami z daňových rájů.*** Je tedy pravý čas tuto nelichotivou vizitku napravit. Evidence je však zatím poloprázdná a o zapsaných údajích a o jejich „adekvátnosti, přesnosti a aktuálnosti“ lze pochybovat. Jaké jsou praktické příčiny této nelichotivé situace? Problémem je nejasná interpretace pojmů v oblasti rozkrývání vlastnických struktur vedoucí k nejasnostem, jaké informace do evidence dávat a jak je dokládat. Dále pak skutečnost, že rejstříkové soudy relevanci došlých informací a dokumentů nekontrolují, protože za ně neodpovídají, a v praxi na to ani nemají čas. To vede k tomu, že advokáti či orgány činné v trestním řízení stěžují, že se v evidenci registrují neověřitelné informace, které jsou pro praxi zcela nevyužitelné. Celé to pak působí jako další zbytečný „administrativní moloch.“, který se na míle vzdálil od účelu směrnice, tedy efektivního boje proti praní špinavých peněz, korupci a daňovým únikům.
Nejasná interpretace. Konkrétně k první „bolístce“ - nejasný výklad se týkánapř.pojmu náhradní skutečný majitel. Ten nastupuje v případě, kdy nelze dohledat skutečného majitele. Současná evidence za něj považuje statutární orgán zapisované společnosti, bez ohledu na to, kolik úrovní vlastnická struktura má (jak je složitá). Tento výklad se však jeví jako nesprávný, když za náhradního skutečného majitele by měl být správně považován statutární orgán až v takové úrovni vlastnické struktury, kdy již neexistuje přímý vlastník s podílem nad 25 %. V prvém případě totiž evidence rezignuje na rozkrytí celé vlastnické struktury, což je v rozporu se směrnicí, která stanovuje podmínku určení skutečného majitele „při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.“ Další nejasnost pak panuje v situaci, kdy je skutečných vlastníků více. Nový návrh zákona implementujícího 5. evropskou směrnici proti praní peněz počítá s tím, že zveřejněn bude pouze skutečný vlastník s vyšším podílem.*** V důsledku toho však ostatní skuteční majitelé zůstanou skryti. Je to tedy správná cesta?
Absence kontroly údajů. V otázce registrace skutečných majitelů panuje v České republice poněkud zmatek. Na jednu stranu, do evidencí skutečných majitelů je odesíláno víceméně cokoliv, nezřídka bez ohledu na požadavky zákona. Ze zkušeností účastníků řízení o zápis se k informacím o vlastnické struktuře buď dodávají dokladové dokumenty nesprávné, nebo žádné. Na druhou stranu, soudy by měly ověřovat pouze soulad zápisu s doloženými listinami a to, zda zápis má z hlediska zákona logickou strukturu a odpovídá zákonu. Nicméně v důsledku absence sankcí a náporu na rejstříkové soudy je do evidencí zapsáno rovněž více méně cokoliv, co má alespoň trochu „hlavu a patu“. Z pohledu firem však nelze jednoznačně uzavřít, že všichni chtějí podvádět. Jde spíše o to, že firmy jen nevědí, co se po nich chce.
Nepoužitelný moloch. Jak advokáti, tak i veřejné orgány (soudy, orgány činné v trestním řízení, ÚOHS, apod.) si unisono stěžují, že celá evidence skutečných majitelů se zcela míjí smyslem i účinkem, neboť se v ní registrují neověřitelné informace, ve kterých lze jen s největšími obtížemi nalézt to, co příslušné orgány potřebují. Bez důvěryhodnosti údajů a dokladových dokumentů rozkrývajících vlastnické struktury je veřejné orgány například nemohou využít jako důkazy v soudním nebo správním řízení. Ztrácí se tak účel, pro který byla směrnice proti praní peněz přijata a celý systém evidence je pouze nepoužitelným a nákladným „administrativním molochem“.
Reparát. Nová právní úprava přinese veřejnost evidence a sankce za absenci zápisu svého skutečného majitele. V rámci vynutitelnosti práva je nutné, aby byly navrženy opravdu efektivní sankce. Pokud jde o veřejnost údajů v evidenci, ta má dvě strany mince. Ta jedna znamená, že údaje v Evidenci budou transparentní pro všechny. Ta druhá však v sobě nese to, že transparentnost údajů dramaticky zvýší požadavky kladené na soudy pro ověřování vlastnických struktur. Bez správného legislativního vyřešení interpretačních problémů a hlavně správně nastavených mechanismů na ověřování údajů i dokladů se k jejich „adekvátnosti, přesnosti a aktuálnosti“ nedostaneme a budeme se stále „točit v kruhu“.