Přístupnost práva znamená, že každý občan má možnost se v relativně krátké době seznámit s tím, co je obsahem práva, kterým se má řídit.
Minimálním požadavkem je, aby se každý občan mohl bez obtíží dostat k autentickému zdroji práva - sbírce zákonů. Dostupnost zákonů ovšem ještě neznamená, že se lze rovněž snadno dostat k jejich výkladu či přímo k radě, která by jednotlivcům pomohla vyřešit jejich právní problémy.
Současná situace: přístup pouze k tištěným verzím zákona. Zákony a další právní předpisy, které občanům stanovují, co smí a nesmí, se vyhlašují ve Sbírce zákonů (a Sbírce mezinárodních smluv). Tištěná sbírka obsahuje buď nové zákony nebo novelizace existujících zákonů a dalších předpisů: tyto texty jsou dostupné v pracovních dnech na obecních, městských a krajských úřadech.
Tři drobné pomůcky… Aby bylo možno se v zákonech alespoň trochu vyznat, dává stát občanům k dispozici tři pomůcky: úplná znění zákonů, stejnopis sbírky zákonů v elektronické verzi a aktuální úplná znění zákonů na Portálu veřejné správy (www.portal.gov.cz/). Bohužel ani jedna z pomůcek není závazná. Proto dostane-li se například do aktuálního úplného znění zákona v elektronické pdf. verzi publikované na Portálu veřejné správy chyba, kvůli které člověk utrpí škodu, je to jeho problém, neboť znění zákona v této elektronické verzi je jen informativní a nikoli závazné – dotčený občan měl jít do tištěné sbírky zákonů.
… které, ale přístupnost práva příliš neusnadňují. Orientace v tištěných právních předpisech uložených ve Sbírce zákonů je ovšem zhola nemožná, a to i pro právníky. Samotné ministerstvo vnitra, které sbírku zákonů vede, tuto situaci kritizuje: „Hodnotíme-li stávající podobu přístupu k pramenům platného práva, listinná podoba sbírky je pouze omezeně dostupná a pro každodenní práci jen obtížně využitelná. Informaci o aktuálním a právně závazném znění právního předpisu z ní lze získat pouze velmi obtížně a za cenu zdlouhavého skládání jednotlivých novel, kterých mohou být v některých případech desítky i stovky, navíc s relativně vysokými náklady za pořízení všech potřebných částek. Absence oficiálního portálu právních informací, který by spojil konsolidované texty právních předpisů s dokumenty osvětlujícími jejich obsah a vzájemné souvislosti, pak ztěžuje jejich pochopení a správnou aplikaci.“*
Budoucnost: závazné elektronické verze zákonů. Pokusy řešit tento „uživatelsky nepříjemný“ přístup k právním informacím tak, aby se Česká republika připojila k většině států EU, které vyhlašují závazná znění právních předpisů elektronicky a nikoli „papírově“, sice proběhly, ovšem neúspěšně. Nenaplněný vládní záměr z roku 2010 předpokládal, že by na internetových stránkách obecních, městských a krajských úřadů byly elektronicky publikovány závazné verze právních předpisů (tzv. e-Sbírka). O něco lépe si vede portál e-Government, jehož nejvýraznějším počinem bylo zřízení systému datových schránek, nebo e-Justice zpřístupňující informace o soudních řízeních.
Přístup k obsahu a smyslu práva. Přístupnost zákonů, i kdyby byla sebelepší, neznamená, že je lidem přístupný obsah práva samotného. Přístup k zákonům bez jejich výkladu a schopnosti je použít na řešení konkrétního problému nemá pro velkou většinu neprávníků přílišný užitek. Přístup k obsahu a smyslu práva vyžaduje rovněž přístup (a orientaci) v rozhodnutích soudů, které zákony aplikují na reálné případy a také přístup k výkladu práva – ten je zpravidla obsažen v tzv. komentářích k zákonům. Tyto „komentáře“ jsou téměř bez výjimky velmi obsáhlé, drahé, publikované v tištěné podobě a k dostání pouze ve specializovaných právních knihkupectvích. Vedle těchto komentářů existují i placené elektronické databáze právních předpisů a soudních rozhodnutí poskytované soukromými společnostmi: tyto databáze jsou však téměř výhradně určené pro profesionální právníky a přístup k nim není z nejlevnějších.
Přístup k právu na začátku 21. století… stále jako v Kafkovi. Právo tak i v 21. století zůstává pro většinu občanů stejně (ne)dostupné jako ve známém Kafkově díle „Proces.“ A žádné výrazné zlepšení se zatím nezdá být na obzoru.